Aktivity (nejen) pro Bretaňského ohaře

Aktivity (nejen) pro Bretaňského ohaře

Bretaňský ohař je vynikající lovecký pes, ale stále častěji si jej  lidé pořizují „jen“ jako společníka. Ale kolik plemen loveckých psů dnes ztrácí své původní lovecké využití? Stačí se podívat na retrívry, kokry či jezevčíky. Vídáme je jako rodinné psy, průvodce nevidomých či tělesně postižených. Hodně jich můžeme potkat i na klasickém sportovním výcviku, kde vůbec nezaostávají za typickými služebními plemeny. A mnohá plemena, především ohařů, se s úspěchem uplatňují i při outdoorových sportech – dogtrekingu či canicrossu.
Bretaňský ohař má samozřejmě jistá specifika. Není to Německý ovčák ani Border kolie. Desetiletí byl šlechtěný k určité práci, ale s vynalézavým  přístupem k jeho výcviku se můžete se svým „bretaňákem“ s úspěchem uplatnit v mnoha kynologických disciplínách.

Agility

Dnes už snad neexistuje kynolog, který by neznal agility. Stalo se pevnou součástí větších výstav, hodně se o něm dočteme ve všech kynologických časopisech. Navíc o agility s Bretaňským ohařem jsem už pro KBO psala, takže ho představím jen ve zkratce.
Principem agility je překonání překážkové dráhy (parkuru) bez chyby a v co nejkratším čase. V závodě nesmí mít pes ani obojek a psovod jej ovládá pouze pohybem a slovními povely.
Pro Bretaňského ohaře je agility skvělým vyžitím. Skvěle zde uplatní svůj temperament, obratnost a zaměstná hlavu. Určitým handicapem může být kohoutková výška, která se zvláště u menších fen pohybuje těsně za hranicí pro kategorii large. Bretaňský ohař ale bez problémů skáče i vysoké překážky (60 cm). A právě díky své velikosti dokáže na parkuru velmi rychle měnit směr a nedělá velké oblouky, které vás mohou připravit o cenné setinky. Takže i „malý“ BO může být rovnocenným soupeřem větším plemenům. Je ale třeba věnovat pozornost způsobu vedení a celkové kondici psa, aby nedocházelo ke zbytečnému přetěžování kloubů.
V Čechách se bohužel agility věnuje jen  pět BO, z toho dva aktivně závodí. Jedna fenka v kategorii LA1 a jedna v LA2.

Sportovní výcvik

Klasický služební výcvik sice není pro BO úplně to nejlepší, ale i tady může při správné motivaci a důslednosti najít uplatnění. A v každém zkušebním řádu (NZŘ, Sch,…) najdete minimálně jednu zkoušku, kde nepotřebujete obrany. I  když se nerozhodnete zrovna skládat zkoušky, základní poslušnost by měl mít každý pes.
Určité pole působnosti se pro BO naskýtá i ve výcviku pro pachové práce. Což mimo jiné dokazuje také výběr BO na speciální pachové práce pro potřeby MO ČR.

Obedience   

Obedience je v ČR zatím žhavá novinka, ale začíná se velmi rychle dostávat do povědomí kynologů. Vznikla v Anglii, podobně jako agility, jako program pro Cruftovu výstavu.
Ve stručnosti by se dala popsat jako trochu jiná poslušnost, ale určitě ne  jednodušší než jaká je vyžadována při  služebním výcviku. V obedience je kladen velký důraz na přesnost a správné provedení, a v neposlední řadě také na projev psa. Pes musí mít z práce radost, zároveň ale udržet plné soustředění během celých zkoušek. Zkoušky se provádějí bez vodítka a pes nemá ani obojek.
Kromě poslušnosti samotné je tu také různě obtížný aport (včetně aportu kovové činky) a tzv. identifikace, kdy má pes v hromádce dřívek najít  a přinést to které měl předtím  jeho psovod.
Obedience má podle našeho řádu tři stupně obtížnosti a jakousi nultou úroveň pro začátečníky.
Osobně si myslím, že by obedience mohla být vhodnou alternativou pro lidi kteří se nechtějí z mnoha důvodů věnovat  klasickému služebnímu výcviku. Lépe se zde uplatní výcvik formou hry a vynalézavost psovoda.  

Dogtreking

Dogtreking je vytrvalostní kynologický sport, kdy psovod  se psem  na vodítku či na postroji překonávají extrémní vzdálenost v časovém limitu. Délka závodních tratí se pohybuje většinou mezi 80-120 km, ale chodí se i kratší /kolem  40 km/, nebo je závod rozdělen do několika etap.
Dogtreking lze pojmout jako extrémní závod, při kterém poznáte hranice a často i dno svých sil, nebo jako pohodový pochod krásnou přírodou.
Je to aktivita  vhodná pro psy všech plemen, snad kromě molossů, a záleží jen na ambicích a kondici psovoda.
Bretaňský ohař miluje dlouhé procházky a výlety, takže dogtreking je pro něj to pravé. A pokud ho naučíte v postroji tahat  dokáže v závodu i výrazně pomáhat. V neposlední řadě, při nočním bivaku vás vzhledem ke své velikosti bude hřát ve spacáku, což  s větším psem nejde.

Ostatní aktivity a sporty ( Flyball, Canicross…)

Flyball se běhá na dráze, která se skládá ze čtyř skokových překážek, za nimi následuje flyballový box, který vystřeluje míček. Pes na povel psovoda překoná překážky, dotykem na plochu boxu si vystřelí míček, který přes překážky aportuje zpět k psovodovi. Pokud vím, s BO se Flyballu nikdo nevěnuje, i když pro temperamentního BO by  mohl být výborná zábava. A milovníka aportů by nemuselo být tak těžké přesvědčit, že si má pro balonek doběhnout přes překážky.
Canicross ,tedy běh se zapřaženým psem, může být na rekreační úrovni výborným vyžitím pro Bretaňského ohaře i jeho pána. Ale na závodění bych si přeci jen vybrala  jiné plemeno.
Možná ani Dogdancing ,nebo také tanec se psem, by nemusel být pro BO špatné uplatnění a zábava. 

Život s Bretaňským ohařem určitě není nuda. Je to bláznivá „vodoměrka“ , klaun který vás dlouho nenechá naštvané, a velký pracant, který není v klidu snad ani když spí. A pokud máte se svým psem dobrý vztah můžete se věnovat prakticky čemukoli. Kynologických aktivit a sportů je dnes mnoho a stále jich přibývá. Stačí si jen vybrat tu,  která je nejbližší právě vám.

 
                                                                                                                                        Kateřina Uhlířová