Agility s Bretaňským ohařem

13.03.2010 17:16

...článek pro klubový zpravodaj KBO. Jak jsem postupně zjistila, ne všechno je úplně tak :o)


Agility s Bretaňským ohařem

    Pro ty, kteří se s tímto sportem ještě nesetkali, nebo si jen matně vybavují že něco takového zahlédli třeba na psí výstavě nebo na stránkách kynologického časopisu, bych chtěla nejdřív napsat co to „agility“ vlastně je.
    Agility je poměrně mladý kynologický sport, který vznikl v sedmdesátých letech v Anglii.Původně byl odvozen od klasického koňského parkuru, kde jsou na vyhrazeném prostoru překážky a jezdec  na koni je v určeném pořadí překonává. Parkur agility je samozřejmě velikostně přizpůsoben a navíc obohacen o překážky jako je stůl, kladina, houpačka, slalom, šikmá stěna, proskokový kruh nebo skok daleký. Dráhu překonává pes pod vedením psovoda , ale pouze na základě slovních povelů a pohybů psovoda.V závodě nesmí mít pes ani obojek a vzájemný dotek psa a psovoda je považován za chybu. Trať má 12 až 20 překážek,pro každý závod se staví nová, a možných kombinací je tedy nekonečné množství. Cílem závodu je překonat trať pokud možno bez chyby a v co nejkratším čase.
    Aby byly srovnatelné výkony různě velkých psů, jsou psi rozděleni podle kohoutkové výšky do tří kategorií - Small jsou psi do 34,99 cm a překonávají překážky vysoké 25 - 35 cm, Medium jsou psi od 35 cm do 42,99 cm kohoutkové výšky a přeskakují 35 - 45 cm vysoké překážky, kategorie Large jsou pak psi od 43 cm v kohoutku a výška skoku je pro ně 55 - 65 cm.
    Agility můžete provozovat buď jen tak pro radost svou i psa , anebo se účastnit i závodů. Závody jsou rozděleny podle výkonnosti teamů (pes a psovod)  na kategorie – A1 pro začátečníky, A2- pro pokročilejší závodníky a A3 –elitní třída pro „nejlepší z nejlepších“. Pro vstup do A3 kategorie je třeba splnit poměrně nelehké podmínky a zařazení do této kategorie musí team každý rok znovu obhájit. Kam to se psem v agility „dotáhnete“ záleží do značné míry také na dostupnosti cvičiště, kde se agility cvičí. Bohužel  jich je  u nás stále málo.
    Agility v překladu z angličtiny znamená čilost, hbitost,bystrost.Všechny tyto vlastnosti Bretaňský ohař určitě nepostrádá. Je to plemeno  inteligentní a jeho nezdolný temperament a chuť spolupracovat s člověkem ho na agility přímo předurčují. Že mohou Bretaňští ohaři dosáhnout  vynikajících výsledků i v nejvyšších soutěžích, dokazuje vítězství belgického psa na Mistrovství Evropy v agility v roce 1994.
    Výcvik „Bretoňáka“ pro agility má ale i  svá úskalí.  Určitým handicapem může být  kohoutková výška, která je, zvláště u menších fen, těsně za dolní hranicí pro kategorii Large. Bretaňský ohař musí tedy v poměru se svou výškou překonat daleko větší překážku než jeho konkurenti v kategorii  (Border colie,Belgičtí ovčáci,Pudlové,Retrívři a.j.).  A je to právě kohoutková výška která často odradí zkušeného agiliťáka od výběru Bretaňského ohaře jako psa pro agility. Co jsem ale měla možnost v tréninku pozorovat,Bretaňský ohař tento handicap vyrovnává technikou skoku, která je pravděpodobně vrozená,daná plemenem a velmi rychlou reakcí na změnu směru. Při výcviku však delší dobu trvá než pes začne skákat plnou výšku (cca 60cm),a výška překážky se musí zvyšovat velmi pozvolna.
    Také naučit mladého psa „odložení na startu“ může trvat u Bretaňského ohaře ,stejně jako u ostatních temperamentních plemen, delší dobu. Žádný dril však nepřichází v úvahu. Výcvik agility je založený hlavně na pozitivní motivaci  a psa nesmíme v žádném případě znechutit,ať už příliš tvrdým přístupem nebo „přecvičením“ těžkého prvku. Osobně se mi osvědčila úplná důslednost a  chválit až při úplném splnění povelu,o to větší pak ale musí pochvala být.
    Dalším problémem při výcviku Bretaňského ohaře pro agility může být jeho lovecký původ. Je to ohař,s jemným nosem, po staletí úzce selektovaný pro určitou práci, kterou vykonává výborně aniž bychom ho museli nutit. Ideální je tedy začít agility cvičit již s mladým psem. Pro psa se tak parkur stane určitou formou práce, kterou miluje a když pak vidí překážky nic jiného ho nezajímá. Problém  může nastat v okamžiku kdy mladého psa ,který ještě není tolik fixovaný na práci na parkuru odložíte na startu a z křoví vylétne bažant nebo se po parkuru začne procházet jarem omámený kos. Zpočátku pravděpodobně zvítězí krev předků a vám nezbude než se obrnit trpělivostí. I toto se však dá postupně zvládnout výcvikem poslušnosti a motivací. Cvičit začínáme nejdříve ale ve 4 měsících. A podle mé vlastní zkušenosti je nejlepší věk  až kolem 10 měsíců.
    Mnoho loveckých  plemen dnes ztrácí své lovecké využití a lidé si je pořizují hlavně jako společníky. Takoví majitelé myslivost z nejrůznějších důvodů provozovat nemohou nebo nechtějí,přesto nemusí nechat svého psa zahálet doma „na gauči“. Agility je dobrou alternativou a málokteré plemeno z loveckých psů se pro něj hodí tak jako Bretaňský ohař. 
  Opatová Kateřina